Na jevišti Hudební scény Městského divadla v Brně to totiž roztočí v rytmu songů britská hudební skupina The Bee Gees. A to 20. ledna 2018 v české premiéře nové verze muzikálu „Horečka sobotní noci“ v novém překladu i režii Stanislava Moši, v hlavní roli alternativně s Kristianem Pekarem nebo Marcelem Salvadori.

Vyznavači disca ze 70. let minulého století zpozorněte

Českou premiéru mají v brněnském divadle pouze texty Horečky sobotní noci i produkce velkého orchestru. Naopak písně ponechali jeho herci a zároveň zpěváci v původní angličtině tak, jak s nimi účinkovali vloni ve švýcarském Walenstadtu.

V pražském Divadle Kalich se dříve (2014) hrával tento divadelní kus ve starší verzi s jiným překladem.

Vzpomínka na Travoltu

Muzikál je vzpomínka na Johna Travoltu (jeho přílet na brněnskou premiéru potvrzen zatím nebyl), disco, zvonové kalhoty a barevné košile, které byly hit v 70. letech. Anglický hudební kritik Nik Cohn popsal tuto situaci v r. 1976 jako subkulturu americké dělnické mládeže po projevu prezidenta USA Jimmi Cartera.

Je potřeba otevřít oči a vzpamatovat zemi z prohrané války ve Vietnamu, propadu kurzu dolaru, z úpadku etiky a mravnosti.

Disco kluby v Brooklynu

Mladí, například v Brooklynu, přitom horovali pro disco-kluby, tančili a snili o jiném lepším přístupu k životu. Reportér Cohn, inspirovaný skutečnými událostmi a zážitky z disco klubů, napsal z poznatků fikivní příběh brooklynského mladíka Tonnyho  Manera.

Ten trávil víkendy výhradně na místní diskotéce, kde chtěl ve víru tance zapomenout na všední dny ubíjející život. Z tohoto námětu vznikl úspěšný film, miliony gramofonových desek se skupinou Bee Gees a v r. 1998 i divadelní muzikál s premiérou v Londýně.

Horečka sobotní noci, brněnská verze

Jeho nově upravená brněnská verze původního zdánlivě bezstarostného příběhu zdůrazňuje sociální podhoubí krize společnosti. Diváci se mohou těšit na neotřelé choreografie Igora Barberiče z Chorvatska. A to v českém obsazení a hudebním nastudování Tomáše Küfhabera a Emy Mikešové s jinými jevištními prvky než Brňané použili ve Švýcarsku. Tam diváci souběžně s herci tančili a hity zpívali.

Překladatel a režisér Moša upozornil na extrémně náročné pěvecké partie dvou mladíků (Pekar nebo Salvadori) alternujících v hlavní roli. Při ní musejí navíc sedm minut intenzivně tančit. „Ve filmu se to dalo před kamerou několikrát vyzkoušet a pak nejlepší záběry vybrat a sestříhat do sedmiminutové sekvence. Naopak v Městském divadle Brno to musejí zvládnout umělci naráz, napoprvé a naostro,“ ocenil ředitel divadla Moša.

(vž)
Foto – MdB