Je všeobecně známo, že ministerstvo financí vymáhá daně stanovené zákonem. Zohledňují však úředníci z ministerstva financí, včetně paní ministryně JUDR. Aleny Schillerové Ph.D. i další možnosti, které jim zákon umožňuje v souvislosti s nouzovým stavem, nebo se zaměřují pouze na jejich výběr?

V České republice je 33 provozovatelů technických her, které mohou provozovat hazardní hry a výherní terminály. Těchto strojů – výherních terminálů je po celé republice povoleno kolem 32 000 kusů. Ačkoli je tento druh podnikání všeobecně nenáviděn a zejména politiky staven na okraj společnosti, stát se řídí heslem peníze nesmrdí.

Každý rok je na daních ze strany těchto provozovatelů odvedena do státního rozpočtu částka převyšující miliardy korun.

Provozovatelé hazardních her jsou taky podnikatelé

Provozovatel hazardních her musí dle zákona odvádět daň z hazardních her za každou herní pozici, která se vypočítává koeficientem z tržby a počtu herních pozic. Minimální výše daně však zůstává 9200,-Kč za herní pozici za období tří měsíců, a to i v případě, že výpočtem z tržby se této hranice nedosáhne.

Protože však zákon stanovuje i minimální počty herních pozic na 15 (tedy 15 herních zařízení), lze jednoduchým výpočtem dojít k částce 1 533,-Kč, což je minimální odvod dílčí daně za jediný den za jednu provozovnu, a to i pokud zařízení nejsou v provozu. Za jediný měsíc za jedinou provozovnu tedy provozovatel odvede státu na dani cca 45 990,-Kč. Ovšem těch má provozovatel většinou více, řádově i desítky. Tato dílčí daň je pevná, aniž by došlo ke spuštění her.

A tímto se konečně dostáváme, jak se říká, k jádru pudla. Stát zakázal podnikatelům provozovat z důvodu vyhlášených opatření v době nouzového stavu, což většina všech podnikatelů, sice se skřípěním zubů, akceptuje.

Každému je jasné, že se musí uskromnit a že bude těžce shánět peníze na odvody daní. V této situaci již přispěchá na pomoc stát, který placení daní odloží, umožní splátkový kalendář či dokonce odpustí příslušenství daně.

Až sem je vše pochopitelné a množná dokonce i chvályhodné.

Tedy, pokud se nejedná o podnikatele v oblasti hazardních her, kteří, ač podnikají zcela legálně na základě jasně stanovených přísných pravidel, jsou na okraji zájmu jak pracovníků ministerstva financí, tak i politiků.

Pomůžeme jim? Nepomůžeme… Ale platit podnikatelé budou!

Těmto podnikatelům není pomáháno vůbec, naopak, uvedená dílčí daň je vyžadována i přesto, že jejich provozy jsou zcela uzavřeny. Bez snižování problémů podnikatelů v jiných oborech, každému z nich je vyměřena daň z jeho příjmu. Jak je shora uvedeno, ne tak u dílčí daně z hazardu. Ta je vyměřena i v případě, že příjem bude jedna velká nula.

Kde však má podnikatel na tuto daň vzít? To stát již nezajímá. Paradoxně tedy odpouští daň někomu, kdo si sice omezeně, ale přece něco vydělal, naopak po tom, kdo nevydělal vůbec nic, požaduje daň celou. Tyto postupy nelze označit jinak než Kocourkov.

Samotný podnikatel v tomto oboru nemá v boji proti státu žádnou šanci. Součástí povolení k provozování je totiž takzvaná kauce hrazená provozovatelem hazardních her. Pokud tedy daň nebude uhrazena, stát o ní nikdy nepřijde, jelikož bude v případě nezaplacení uhrazena právě z této kauce. Porušením podmínek se však podnikatel vystavuje zrušení Rozhodnutí o udělení povolení k provozování hazardní hry tím pádem ke konci svého podnikání.

Jak z tohoto začarovaného kruhu ven?

Možností moc není. Odvádět daně, na něž si bude muset pravděpodobně vypůjčit s velmi omezeným výhledem, jak jeho podnikání dopadne a dostat se do dluhové pasti, případně je nezaplatit, což rovněž povede k ukončení podnikání. Stát tedy podnikatele nutí pohrůžkou jiné těžké újmy (ztráta podnikání), aby něco konal (odvedl daně), ačkoli díky zásahu státu nevydělal nic.

Nelze dodat nic jiného, že stát v čele s vládou má možnosti, jak pomoci i podnikatelům v oblasti hazardních her. Otázkou však zůstává, z jakého důvodu to nedělá a svým postupem naopak činí kroky k likvidaci odvětví, z něhož má paradoxně velké množství peněz z odvedených daní. Pravděpodobně má již nápad, jak tyto ztráty nahradit. Neměla by však vláda předcházet škodám na společnosti a ne je sama vyvolávat?

Na závěr lze dodat, že podnikatelé nesložili ruce do klína, ale aktivně se snaží tuto situaci řešit ať již s Ministerstvem financí či politiky. Konkrétně lze uvést, že již byl osloven jak předseda vlády, tak i ministryně a místopředsedkyně vlády JUDR. Alena Schillerová Ph.D., do jejíž gesce tato problematika padá. A výsledek?

Odpověď by šla shrnou asi takto: Vláda pomáhá, kde je potřeba, odpouští dílčí daně, tedy těm, kteří si na ně mohli alespoň částečně vydělat. Konkrétně paní ministryně nevidí dostatečný důvod, aby z této koncepce vybočila. Zkrátka, odpouštět něco těm, kteří v důsledku vydaných opatření nic vydělat nemohli, se nebude.

„Pravděpodobně se na to dívá logickým pohledem, jelikož ten, kdo mohl odvádět tak velké daně, musí mít nutně nahrabáno………..“

#mifopokrihaz21