Foto7

Vinařka a bývalá hasička z Moravské Nové Vsi: Škoda po tornádu dosáhla 10,5 milionu korun

Jsem hrdá na to, že jsem Češka. Tolik solidarity jsem v životě neviděla na vlastní oči, obzvlášť v dnešní době…

Vínu se věnovala už odmalička, je doslova vínem „odkojena“. Dětství strávila se sestrou ve vinohradu a později se naučila od otce i dědy víno vyrábět. Život rodinného vinařství, které se věnuje vínu od roku 1900, ovšem přerušilo tornádo. Miroslava Ježková přišla o vinohrad i střechu nad hlavou – na pláč však nebyl čas. Čtrnáct dní po tornádu musela naskočit zpátky do práce. Víno totiž ve vinohradu na nic nečeká. Na vlastní kůži ale poznala, že Češi si umí pomáhat a na pomoc myslí i mnoho měsíců po tornádu. V předvánočním čase je to k nezaplacení.

Co byla vaše první myšlenka, když jste viděla tu spoušť po tornádu? 

Velká úleva, že celá naše rodina přežila – až na nějaký ten hřebík a střep v noze. A protože přišla informace, že má tornádo přijít znovu, všichni jsme se přesunuli k rodičům do sklepa a tam strávili celou noc. Tu noc jsme ale nespali a přemýšleli, jak všechno dáme do původního stavu. Dokonce nás napadlo, že odjedeme a všechno necháme tak, jak to je. Mysleli jsme si, že není v silách člověka dát vše do původního stavu. A v tu chvíli jsem si uvědomila, jak jsem silná, že to zvládnu a že z boje se neutíká.

Foto1

Už máte spočítány všechny škody?

Na vinařství a vinicích jsme škody odhadli zhruba 8 milionů korun, na našem rodinném domku 2,5 milionu korun. Zda byl odhad dostačující, zjistíme asi až po skončení oprav.

Jak to bylo s pomocí – kdo vám jako první nabídl pomocnou ruku?

Jsem hrdá na to, že jsem Češka. Poznala jsme na vlastní kůži, že si umíme pomáhat. Tolik solidarity jsem v životě neviděla na vlastní oči. A ač jsem silný člověk, byla chvilka, kdy jsem tak hodinu brečela. Ale ne nad tím, že je všechno zničené, ale nad tou pomocí, někdy i úplně cizích lidí, se kterými jsem se viděla poprvé a určitě ne naposledy. Pomoc přišla od záchranných složek okamžitě, byli naprosto úžasní. Na hasiče nedám dopustit, sama jsem u Hasičského záchranného sboru 15 let pracovala. A taky hlavně od kamarádů, kteří přišli hned následující den.

Foto3 e1639650320245

Dá se říci, že teď koncem roku se váš život i podnikání dostal do zajetých kolejí?

Podnikání začalo fungovat již 14 dnů po tornádu. Prostě jsme museli alespoň provizorně začít. Vinařství díky pomoci známých, lidí, ministerstva zemědělství, se vrátilo k normálu před vinobraním. Hrozny jsme museli posbírat, nemohly na nás počkat, až bude čas… Spoustu oprav je před námi, například teprve řešíme pokrytí střechy na skladu techniky, ale to nejnutnější je hotovo. Zbytek musí počkat. A naše bydlení teprve opravami prochází, mám termín do Vánoc.

Foto5

Pracujete, podnikáte v typicky mužském prostředí – jak se cítíte mezi kolegy?

Jako vinařka se mezi vinaři cítím jako růže. Berou mě, snaží se mi pomáhat. Ale myslím si, že už to není tak jako dřív, že nás vinařek přibývá. I ženy umí vyrobit kvalitní a dobré víno.

S kterou odrůdou vína máte největší úspěch?

Protože víno pijeme od mládí, propili jsme se až k červenému, tedy moje oblíbené odrůdy jsou tvrdší červené – André, Cabernet Sauvignon. Tím, že historie našeho vinařství sahá až k přelomu roku 1900, pěstování hroznů a výrobě vína se věnoval i můj děda. Právě na jeho památku jsme zachovali vinohrad, který vysázel v roce 1932 a z něj vyrábíme cuvée Dědovo červené, Dědovo bílé a Dědovo růžové. V letošním roce jsme zkusili i Dědův klaret. Tato vína jsou hodně v oblibě, právě i tím, že jsou to tzv. směsky, lehčí vína pro běžné pití. Tak jak je pil právě děda každý den.

Určitě musím zmínit i naše víno ze slovenských odrůd, které pěstujeme v našich vinicích –  Noria, Děvín, Dunaj, Váh, Nitria. Právě v kontaktu s našimi spotřebiteli preferujeme kamarádský přístup. Byla jsem překvapena, milovníci našeho vína přijeli dokonce po tornádu pomáhat fyzicky, při práci na vinicích.

FOTO2 e1639650377211

Je pro vás výroba vína koníčkem, nebo podnikáním?

Každé podnikání musí být pro majitele i koníčkem. Nejde podnikat, chodit do práce s myšlenkou, že dnes se mi nechce a půjdu dřív domů. Co se týká vinařství, musíte být nadšeni dvakrát tolik. Tuto práci, musíte milovat, víno se musí vyrábět s láskou. Vždycky, když si řeknu, že už nemůžu a myslím si, že už na to nemám, jsou to právě odběratelé, kteří mně vrátí zpátky a řeknou, že jim víno chutná a rádi se k nám vracejí. Toto mi vždy dodá sílu jít dál.

Foto 9

Jak se přihodilo, že zájem o prodej vašich vín zničehonic projevil i řetězec Žabka?

Bylo to zajímavé, najednou mi zavolal Aleš Lysek z Tesca, pod které patří Žabka – dozvěděli se, že máme zničené vinice, byla jsem překvapená. Tuším, že v tom měla prsty manželka starosty okresního města, která sama hodně pomáhala a viděla, o co všechno jsme přišli. Prostě ženská solidarita. Vážím si toho, že počkali na vyřízení všech formalit, které jsou nutné pro prodej v řetězci. Takže naše vína budou k dostání v Žabce od ledna. Také máme svůj e-shop Vinařství Ježková, naše víno se objevuje v 6 vinotékách a samozřejmě jezdíme na vinařské akce.

FOTO: Vinařství Ježková

 

 

 

 

 

 

 

Jdi na vrch
%d bloggers like this: